V pyžamu do školy

V pyžamu do školy? A na apríla? Není to apríl? Není!  Na 1. dubna se první stupeň opravdu převlékl do pyžama.

Na chodbách školy jste tak potkali spoustu „Hallo Kity“ nebo zelených „Grinčů“. Paní učitelky a asistentky tu chodily v plyšových bačkovách nebo v županu.

Parlamenťáci vymysleli speciální den a spousta dětí využila tuto netradiční možnost oblečení. Starší děti se v jídelně divily, proč dostávají jídlo od paní kuchařek v pyžamu. Byly totiž skvělé a šly do toho s námi.

Děti z 5.A a 5.B vymýšlely vlastní příběhy ještě před samotnou akcí…

Text a foto: Mgr. Zuzana Škvrnová a děti z 5.B
 

Jak jsem přišla do školy v pyžamu (vymyšlený příběh)

Můj příběh začíná ráno, kdy se obvykle obléknu, najím a vyšistím si zuby. Ale dnes to bylo jiné. Jsem „maminka“ tří koček: Ťapky, Žužlíka a Maki. A dnes se Maki rozhodla, že si schrupne na mé hromádce oblečení do školy. Říkáš si, no a, co jako, tak ji sundej! Teď mě ale poslouchej, nikdy, ale jako fakt nikdy neruš kočičku u spánku!!! To je zákon.
Já se zákonem neřídila a pak jsem toho litovala. Vzala jsem si hromádku oblečení a kočička se ohnala. Začala škrábat, kousat, ale nevzdávala jsem se. A tak jsme bojovaly. Vyhrávala jsem 101:100. Když Maki udělala kousnutí do krku za deset bodů, vyhrála zápas. Místo toho, abych si vzala nové oblečení, tak jsem šla do školy smutná, poškrábaná a v pyžamu. (Příště bitvu vyhraju.) :-) (Tereza Gréková)

Bylo ráno a zazvonil budík jako vždy. Tak jsem ho vypnula a šla jsem do postele. Po chvíli na mě mamka zařvala: „Eli, vstávej, nebo zaspíš,“ a já odpověděla: „Jo, jo, už vstávám.“ Bylo 6:12 a já byla učesaná, oblečená. Potom jsem šla dolů po schodech a mamka říká: „Co chceš k svačině?“ „Mně je to jedno, hlavně, ať to není jedovaté.“ Mamka se podívala do mobilu, kde je autobus a autobus byl skoro u nás a mamka začala šílet. Rychle jsem se oblékla a šla ven. Po deseti minutách jsem zjistila, že ujel.
Po chvíli nastupujeme do auta a přišla jsem do školy pozdě. Pořád jsme zvonili a nikdo nikde nebyl slyšet.

Dnes mám mít do školy pyžamo. Po hodině jsem si všimla, že ho nemám. Volala jsem znovu mamce: „Mami, prosím rychle, nemám pyžamo.“ - „Tak já jedu,“ odpověděla mamka. Za pět minut byla u mě i s pyžamem a konečně odemkli školu. Hurá! Šla jsem se převléknout a po chvíli jsem byla hotová.
Nastartovaná a oblečená běžím dovnitř. Jsem v pyžamu jediná. Pyžamový den bude zítra...(Eliška z 5.A)

Šli jsme do školy v pyžamu a vstoupili do třídy. V tu chvíli všichni spali v lavicích. O tři hodiny později si všichni dali svačinu a šli se projít na chodbu, hrát ping pong. Paní učitelky se domluvily a šly mezi tím na kafe v pyžamu. Když odešly, tak všichni šli v pyžamu i na zmrzku. Po návratu se všichni učili češtinu a matiku. Potom zazvonil zvonek a všichni šli domů… a pyžamo vyhodili z okna. (Sofie Tomášková)

https://www.rajce.idnes.cz/zsnechanice/album/pyzamovy-den