Migrace obojživelníků - doplnění

Žáci objevovali tajemství jarní migrace obojživelníků ve Starých Nechanicích Žáci tříd 4. B a 5. B se ve čtvrtek 12. března vydali do Starých Nechanic, kde měli možnost poznat ochranu obojživelníků přímo v terénu. Na tomto místě totiž již od roku 2004 fungují migrační bariéry,  které pomáhají chránit obojživelníky při jejich jarním putování k vodě. Děti zde mohly pozorovat například ropuchu hnědou, skokana hnědého, chráněnou a silně ohroženou kuňku obecnou i čolka. O jejich životě a významu pro krajinu dětem vyprávěl Roman Rozínek, který se podílel na budování prvních migračních bariér v České republice. 

Exkurze je součástí tzv. místně zakotveného učení, kdy se žáci učí přímo v prostředí, kde žijí, a poznávají přírodu svého regionu. V příštím týdnu navštíví migrační bariéry také další čtvrté a páté třídy a žáci sedmých tříd.

Akce se koná v období, kdy se blíží Světový den žab (20. března). Velké poděkování patří společnosti Soprea Agilis s.r.o., která tyto bariéry zajišťuje a našim žákům připravila celý program bez nároku na finanční odměnu. 

Zajímavostí celé akce byla také přítomnost České televize z Hradce Králové, která na místě natáčela reportáž o obojživelnících. Video najdete v odkazu...

P. Karásková

/aktuality/migrace-obojzivelniku-2196cs.html

Jak jsem se skamarádil/a se skokanem/ropuchou (slohy dětí)

Píše se rok 2026, 12.3. a paní učitelky se rozhodly, že nás vezmou na ropuchy. Šli jsme asi 3 km daleko, ještě k tomu pršelo a foukalo, takže pecka. Našli jsme cestou i zapalovač. A teď k těm ropuchám: ze začátku jsem se bál, že budou strašně slizké a mazlavé. Ale potom jsem si řekl, že si jednu vezmu do ruky a stalo se. Žába byla strašně studená. Vypustil jsem ji k rybníku a takhle i pět dalších. Potom jsme je šli lovit do takových speciálních děr. Já jsem taky nějakou vylovil.
Byli tam i čolci a skokani. A ty ropuchy nakonec nebyly tak strašné, jak vypadají. 😊

(Vojtěch Málek, 5.B)

Byli jsme se třídou na žábách a tam měli různé žabky, např. skokany a ropuchy. Měli je v kyblíku, byl tam pán a ten nám je dával do ruky. Vzala jsem si jednoho a přenesla ho do trávy. Potom nám ukazoval čolky. Je to ještěrka a byla roztomilá. A potom nám o nich povídal. Bylo to hezké a něco jsem se dozvěděla.

(Karolína Honzátková, 5.A)