Do Hořic, do parku plného klasických a moderních soch, vyrazili čtvrťáci. Vydali se tak poznat své blízké okolí a poznat výtvarné umění, na které si mohou sáhnout.
Projekt jsme začali už ve škole. Ve skupinkách jsme si hledali informace o zajímavých místech v Hořicích, pracovali jsme s textem a to nejdůležitější si připravili na info plakáty. Také jsme je představili dalším skupinkám. Poté jsme už mohli vyrazit na tato místa a poznat je naživo.
Foto a text: Zuzana Škvrnová
Projekt očima dětí:
Byla to nádherná exkurze po Hořicích. Přijeli jsme do centra Hořic, jako první jsme navštívili informační centrum pro turisty. Nakoupili jsme pár drobností, obtiskli pár razítek a šli jsme na první část exkurze: Smetanovy sady (za rohem je bazén). Tam jsme měli za úkol v týmu napsat informace o soše a k tomu jsme měli vyřešit tajenku o Hořických trubičkách. Když jsme to dokončili, začalo pršet, tak jsme šli do cukrárny a potom zpátky na náměstí. Zpátky v Nechanicích jsme dostali balení trubiček a diplom – trubičkoví znalci.
(Maxmilián Čapek)
Ráno jsme v 7:30 odjížděli v mini buse do Hořic. Jako první jsme šli do parku Smetanovy sady, tam byly lidské sochy. Pak jsme se rozdělili do 4 týmů, každý tým si vybral nějakou sochu a měl ji popsat svými slovy. Potom jsme šli do sochařského parku U sv. Gotharda, tam byly sochy moderní, u kterých si každý mohl vymyslet, co to vlastně je. Dál jsme se posunuli k hřbitovnímu portálu na kopci a šli do kavárny. To začalo pršet, tak jsme zkrátili trasu a šli jsme k busu a jeli zpět. Mně se nejvíc líbily moderní sochy.
(Michaela Klimtová)
Jeli jsme s třídou do Hořic. V autobuse byla zábava a jeli jsme asi půl hodiny. Když jsme dorazili, šli jsme do Smetanových sadů a viděli jsme sochu Krakonoše. Plnili jsme úkoly a vybírali si sochu. Když jsme všechno dodělali, šli jsme za moderními sochami a viděli jsme obří dort. Všechny ty krásné sochy jsme navštívili na kopci Gothard. Také jsme navštívili portál na hřbitově. Vrátili jsme se do Smetanových sadů a doplnili úkoly k trubičkám a šli na náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam jsme se nasvačili a šli jsme do autobusu. Nejvíc mě bavilo plnění úkolů a moderní sochy. Když jsme byli v buse, byla ještě větší sranda. Udělali jsme si z autobusu akvárko. Tenhle výlet mě hodně bavil a děkuji za možnost jet na výlet už teď. Konec.
(Eliška Koptová)
https://www.rajce.idnes.