Adaptační kurz

„Hurá, už nejsem páťák.
V šesté třídě čeká mě adapťák.“ 
Na společnou akci v novém školním roce těšila se celá třída,
ale počasí bylo pěkná bída.

Za slunečného dne jsme vyrazili,
však hned po příjezdu u předpovědi počasí se zarazili. 
Vyděšeni z toho co nás čeká,
honem k Potštejnu jsme se vydali, nebyla to žádná štreka. 

Po návratu do kempu na večeři se těšíme,
však v pojídání knedlíků své síly poměříme. 
Následuje volná zábava,
hudba z reproduktorů kempem vyhrává.

Je to fajn, doslova idylka.
Spokojený je každý žák i učitelka.
Odříznutí od světa a všeho dění, tady jsme spokojení.
Až do večerního vysílání.

Všichni nás začínají varovat,
že dost možná budeme o naše životy bojovat.
Z učitelek je rázem povodňová komise,
pravidelně sledují, jak zvedá se Orlice.

Z obavy, aby nedošlo k panice,
uchýlily se učitelky k následující taktice:
nechat děti v klidu si hrát,
volejbal, fotbal, kdo má co rád.

Hasičům už volají,
doufajíc, že v případě potřeby ve štychu děti ani je nenechají.
Příslib, že v případě potřeby na člunech vyrazí,
vyděšené učitelky poněkud zarazí.

Zahajujeme večerku,
dětem chybí večerní koukání na telku.
Brzy je klid,
musíme je pochválit.

Slyšet je jen rozbouřená Orlice,
ta v noci trápila nás nejvíce.
Do deště ráno vstáváme,
sluníčko marně očekáváme. 

Vody v Orlici rapidně přibývá,
nic jiného než kontaktovat rodiče už nám nezbývá.
Nastává totiž čas přiznat si,
že tady už o malér říkáme si.

Sbalme si svá fidlátka,
než bude zatopená každá chatka.
A tak bágly pakujeme
a o den dříve domů si to štrádujeme.

Bohužel bylo to krátký,
mnohé děti ani neměly čas naučit se uklízet si po sobě chatky.
I tak jsme tu strávili pěkný čas,
je dost možné, že v budoucnu jsme tu jako třída zas.

Byl to celkem adrenalin. Musíme upřímně říct,
radši budeme mít na další akci hic.

LR